netko

lehce pravdivé vymýšlení

30.03.2002
Jak jsme se loučili se zimou


O víkendu přišlo jaro i k nám. Jako každý rok bylo třeba provést kompletní výměnu dětské obuvi, o dospělé nemluvě. Bylo nutno vzít do obchodu celou rodinu, neboť již znám situace, kdy nakupuji s dcerou a v nabídce jsou skvělé boty pro syna, nebo jsem v prodejně se synem a zrovna probíhá výprodej nádherné dívčí obuvi a nebo dotáhnu do obchodu obě děti a vidím boty akorát pro mého muže.
Přes jejich reptání jsme v sobotu vyrazili do ulic. Po úspěšném nákupu jednoho páru bot (HURÁ) jsme před obchodem potkali průvod okrojovaných dětí, která zpívajíc nesla v čele nějakou postavu. Dítka to zaujalo a jednohlasně se optala: "Co je to?"

"Morana" "Smrtka" odpověděli jsme jednohlasně, podívali se po sobě, zalosovali si o odpověď a protože jsem měla kámen a muž papír, odpověděla jsem: "Jedná se o loučení se zimou, ta postava na tyčce ji znázorňuje, no a teď ji odnesou k řece, tam ji zapálí a hodí do vody."

Syn při slově zapálí zřetelně ožil a optal se, jestli se půjdem kouknout. Koneckonců, proč ne. V centru Ostravy nebývá často k vidění provádění vesnických zvyků, tak jsme se vydali za nimi. Cestou jsem lovila z paměti další zvyky a důvody, proč se tak činí a děti nenápadně poučovala a vypadalo to, že je to zaujalo. Navíc v průvodu poznaly nějaké své kamarády, takže jim nevlídné počasí nevadilo v doprovodu.

U vhodného mostu se průvod zastavil, děti se rozestavily kolem zábradlí a čekalo se na shození Smrtky. Jenže, ta potvůrka, nechtěla chytnout. Nějaký starší člověk manipuloval se zapalovačem čím dál nešikovněji, až jsem měla obavy, že hořet budou všichni okolo krom Morany. Nakonec pár vteřin při pádu hořela, zhasla sice již před doteku s vodou, ale děti a kolemkoukající byli nadšeni.

Po návratu domů byly děti neobyčejně zachmuřené.

"K těm lidem, kteří zimu vynesou, k těm přijde jaro?" optal se nejistě syn.

Muž, který si zrovna listoval novým ABC, bezmyšlenkovitě odpověděl:"Ano."

Dcera si to hned spojila:"Takže od nás zima nikdy neodejde?"

Muž pochytil v dotazu negativní předložku a zavrtěl hlavou: "Ne."

Syn se rozeštkal: "Ale já se chci koupat!!!"

Muž s časopisem v ruce vstal a začal napouštět vanu. To už děti nevydržely a vtrhly do kuchyně: "Mamí, taťka říkal, že bude věčná zima a budem se pořád koupat ve vaně a né na koupališti!"

"To jsem nikdy neřekl," ohradil se muž, už bez časopisu.

"Ale říkal, říkal," vřískaly děti a spustily, na co se ho ptaly a co řekl. Na mé tázavě zvednuté obočí odvětil, že není problém, že to vyřešíme. Takové věty poslední dobou neslyším ráda...

Děti s mužem se zavřeli do pokojíku. Po nějaké době vylezli, děti s šibalským úsměvem, muž s ďábělským a spustili: "My jsme se rozhodli, že se taky rozloučíme se zimou."

Oblil mě smrtelný pot, neboť už jsem se viděla, jak kráčíme přes celé město s nějakou loutkou na holi a muž nás nutí zpívat oslavné jarní písně. Manžel to asi poznal, neboť vytáhl malinkou smrtečku, na které si opravdu dali záležet. Hlava vycpaná vatou, obalená punčochou (moje lycrové punčocháče za 79 Kč!), napíchnutá na špejli a obalená kapesníkem. Čistým. Trochu se mi ulevilo, neboť tohle se dalo skrýt do kapsy a k řece propašovat.

"Přidáš se k nám na vynášení smrtky?" optal se lišácky muž a děti se zakřenily.

"Jo, jen se obleču."

Jakoby na to čekaly, děti vyhrkly: "Není třeba!" a rozesmály se.

Nezávislému pozorovateli by se naskytl báječný pohled. Naše rodina pochodovala bytem, děti se střídaly v nesení naší malé Smrtky, prozpěvovali jsme nově vymyšlené písně a loučili se se zimou. Naše tryzna skončila na WC, kde muž smrtku za jásotu zapálil, chvilku nechal hořet a pak ji za pokřiku dětí: "Utopit, utopit!" decentně upustil do mísy a spláchl…

Matce přírodě se to pravděpodobně nelíbilo, neboť celý víkend nás zasypávala deštěm, sněhem a mrazem… ostatně, já se ji nedivím….

13.03.2002
Olivy


Při listování oblíbenými ženskými časopisy jsem narazila na článek, který nabádal ke konzumaci oliv, neboť jsou zdravé. Proč to nezkusit, že? Prvý rodinný test proběhl při návštěvě známých. Z nazdobených chlebíčků muž olivy pečlivě vydloubal, avšak přítomnost nové příchutě nijak nekomentoval. Ovšem, když na druhý den objevil nakrájené olivy na chlebu, tak se ohradil: "To nejím, to mi nechutná!"

Jako dítě, pomyslela jsem si a spustila: "Olivy jsou strašně zdravé, dožiješ se 100 let, budeš čiperný a bez nemocí stáří a koukej, jak to dětem chutná!" Mezitím, co muž brblal, že se v žádném případě nechce dožít 100 let a dále komentoval výši důchodů, děti pečlivě očistily chléb od oliv.

"Stop!" zařvala jsem, neboť jsem cítila, že se mi situace vymyká z rukou, "aspoň to ochutnejte!"

"Už jsme to zkusili, nám to nechutná!" prohlásily děti stereo a bleskurychle smetly nakrájené olivy na hromádku, abych je nemohla spočítat.

To mne samozřejmě neodradilo a zanedlouho se objevila v našem jídelníčku pravá italská pizza, samozřejmě s olivami.

"Co je to tam, to zelené?" zeptal se podezřívavě můj muž. Dělala jsem, že neslyším. "Co je to tam to zelené?!" zopakoval hlasitěji a protože mě nenapadla žádná podobná zelenina, tak jsem se vymluvila: "Za to já nemůžu, dělala jsem to přesně podle receptu…"

"Hm, opravdu?" mračil se muž a já mu na to skočila a podala výstřižek v časopise.

"Ták a už to není v receptu," rozzářil se, zmuchlal recept, vyloupal olivy a zbaštil pizzu. Mě nějak přešla chuť. Skřípala jsem zuby a přísahala, že tato rodina bude první ve spotřebě oliv v ČR.

O víkendu jsem k obědu servírovala jako přílohu zeleninový salát, ve kterém byla nakrájená 1 oliva. Nikdo z rodiny ji neodhalil, což jsem jim samozřejmě ihned sdělila.

"No mami…." pronesla opovržlivě dcera, zatímco syn se svalil na zem a simuloval záchvat. Muž mě provrtal nenávistným pohledem, přiblížil svou tvář k mé a potichu drtil mezi zuby: "Já-nemám-rád-olivy, já-nemám-rád-olivy". Hleděla jsem mu láskyplně do očí, přikyvovala a v duchu plánovala, kam ty malinké zelené zdravé potvůrky nacpu příště.

Maso na hříbkách, kde se skrývaly 3 olivy, všem moc chutnalo, já byla moudřejší a složení stravy si nechala pro sebe. Taky pizza s velkou vrstvou sýru rychle mizela z talířů společně s 5 olivami nadrobno nasekanými pod sýrem a do zeleninových salátů jsem je už dávala běžně. Avšak rodina začala být podezřívavá a ustanovila hlídky, které mě hlídaly při vaření a při nákupu. Syn prohlížel nutellu proti světlu, jestli tam není nic zeleného, dcera svačiny už nekontrolovala a rovnou měnila se spolužáky a muž začal vyžadovat sladká jídla.

Ale mě to nevadí, protože jsem se dočetla, že víc zdravější než olivy jsou tvarůžky…