 |
| Cedule před Římskou cestou |
Ráno bylo poprvé lehce zataženo. Při snídani jsme se domluvili, že bychom mohli odpoledne vyrazit na Djerba Explore, neboli krokodýlí farmu. Taxíkem je to kousek. A protože Domku bolelo ucho (asi voda), před obědem jsme se vydali místo plavání omrknout proslulou Římskou cestu, což je Římany postavený násep spojující Djerbu s Tuniskem. Dnes už se jedná o vyasfaltovanou cestu, jejimž hlavním úkolem mimo dopravu je přivádět vodu na Djerbu, která nemá žádnou řeku.
Před hotelem jsme chytli taxi. Bohužel, řidič uměl jen francouzsky a tak jsme si společně celou cestu zamlčeli. Před Římskou cestou stojí nějaká celnice, či co a policisté tam kontrolují auta. Policie a vojenské objekty je zakázáno fotit. Jen co jsme zastavili, přihrnula se k nám trojice dětí nabízející za dinár letáček o Djerbě. V Arabštině. Mé sociální cítění už sahalo do peněženky, ale byl jsem přehlasován Pavlou. Prohlédli jsme si spojnici ostrova s pevninou a já si v duchu povzdechl s Varelem Frištenským. Na pobřeží děti nasbíraly hromadu mušliček.
 |
| Římská cesta |
Nedaleko odtud leží hrnčířská vesnice Guellalla. Chtěli jsme tam zajet, protože do oběda bylo ještě daleko, jenže ouha. Najednou nám došlo, proč ty ostatní taxíky hned neodjíždějí, ale čekají, až si turisté vyfotí Římskou cestu, pak je naloží a jedou dál. Římská cesta není místo, kde by právě bylo přecpáno taxíky, které by nás chtěly odvézt zpět do hotelu. Popošli jsme tedy zpět směrem k policistům a poptali se jednoho z nich, jak je to s taxíky. Jeho všeříkající úsměv a odchod pryč hovořil za vše. Co teď? Vedro, kolem poušť, děti ne příliš nadšené z výletu k "nějaké silnici". Snažili jsme se chvilku mávat na plně naložené taxíky v protisměru, jejichž řidiči nám vesele mávali na oplátku také. Celkem živě jsme si představili, jak budeme šlapat těch zhruba dvacet kilometrů zpět k hotelu v tom vedru s poloprázdnou lahví vody. Pak u nás zastavil bílý Fiat Tipo s místním, důvěryhodně vypadajícím řidičem. Ačkoli jsme si říkali, že nenastoupíme do místního auta, za chvíli už jsme seděli uvnitř. Směsí němčiny, francoužštiny, angličtiny a znakové řeči jsme se dohodli, že nás zaveze k bratrovi, který nás odveze do Guellally. No nevím, blíže by to měl určitě přímo on. Divné bylo, že nechtěl peníze. Už jsem se v duchu viděl naporcovaný ve sklenicích v ústavu pro darování orgánů. Cestou nám vyprávěl, že má ženu, která mluví anglicky a je učitelka, že má dvě děti a třetí na cestě a že to, že jsme ten taxík nechali odjet, byla velká chyba.
 |
| Mapa Djerby |
Minuli jsme náš hotel, smutně se za ním ohlédli a mě zabolela slezina. Naštěstí se ale žádná operace nekonala. Zastavili jsme asi kilometr za hotelem u krámu Alibaba. Řidič skočil pro svého bratra a ten nasedl a anglicky nám řekl, že to bude stát 50 dinárů. To se nám do Guellally zdálo kapku moc, když taxík k Římské cestě stál jen pět. Chvíli jsme se dohadovali různými jazyky a nakonec nám došlo, že s námi domlouval objížďku Djerby a jejich pamětihodností. Aha. Tak znova. Chceme jen do Guellally. To ne. Aha, tak alespoň do Sidi Slim. Hmmm, dobře. Cestou k hotelu jsme se s viditelně posmutnělým řidičem domluvili, že okruh kolem Djerby bychom stejně chtěli absolvovat, ale ne dnes, protože děti už jsou unavené. Navrhli jsme mu pondělí ve třináct hodin před hotelem a cenu 40 dinárů. Souhlasil. Doufám, že se nevrátíme do vlasti ve sklenicích.
Po obědě a chvíli odpočinku jsme se šli s dětmi vyřádit do bazénu a pak se vydali na taxi směr krokodýli farma. Vezlo nás taxi číslo 40 (ten předvčerejší, co nám dával telefonní číslo). Vypadá to, že jsme si ho zavolali, ale ona to byla náhoda.
¨
Když jsem mu sdělil cíl cesty - Djerba Explorer - celkem se rozzářil, ukázal na mapu, prstem obkroužil celý ostrov a řekl Fircin dinars. V tu chvíli jsem pochopil, proč nazvali krokodýlí farmu právě názvem Djerba Explorer (průzkumník Djerby). Je to kvůli taxikářům. Zmatený turista kývne a to, že se na krokodýlí farmu dostane až po čtyřech hodinách objížďky ostrova, mu je v tom vedru už stejně jedno. Když jsem mu řekl, že ONLY FARM, v kabině se citelně ochladilo a do konce cesty už nepromluvil. Od Sidi Slim je to na farmu přesně dva dináry a 700 milimů. Abych mu alespoň částečně kompenzoval plánovaný a ušlý zisk, nechal jsem mu tři dináry.
Djerba Explorer je vlastně skupina tří objektů - muzeum, kde lze shlédnout díla místních malířů, tkalců, hrnčířů, atd., dále minivesnička, kde si zájemci mohou prohlédnout, jak se na Djerbě hospodaří a nakonec krokodýlí farma. Děti se nemohly dohodnout, zda k farmě přibrat muzeum, či vesničku a tak jsme jejich návštěvu (dle prodejce vstupenek dvouhodinovou) odložili na příští týden.
Koupili jsme vstupenky a lístek na fotografování (celkem 23 dinárů pro 2 dospělé a 2 děti) a vešli do areálu. Hlavní atrakcí je krmení krokodýlu v 17 hodin. Měli jsme 50 minut na prohlídku celého objektu. Prošli jsme celou farmu, prohlédli si líně se povalující krokodýly, já si tipl, jak daleko bych doběhl po dvou a později po jedné noze v případě pádu do výběhu a nakonec jsme si prohlédli malinké krokodýlky za sklem, kteří se vylíhli z vajíček 17. 6. 2005, což zakladatelé farmy za tak krátkou dobu od založení (2002) nečekali. Před teráriem mláďat bylo vystaveno několik nakřápolých vajíček jejich méně úspěšných sourozenců. Pavla pak nechala udělat Terku naši společnou fotku, ale ta, zvyklá na digitál, nějak přeslechla cvaknutí závěrky a teprve po osmi cvaknutích pochopila, že je konec filmu a na tuhle osmifotku zřejmě nezapomeneme.
Ani jsem se nemusel dívat na hodinky a podle hustoty turistů jsem pochopil že bude pět. Pak přišli dva zřízenci s několika bednami masa a začali je házet hladovým krokoušům. Přesně dle zákona pana Murphyho mi došla energie v baterii v kameře, tudíž mám z krmení krokodýlů jen fotky. Krokodýli byli ale jaksi leniví. Čekal jsem vřavu, jako když spadne batole do akvária s piraňami, ale nic moc. Děti už byly celkem unavené a tak jsme pomalu vyrazili k východu. Hlavní atrakcí ovšem vůbec nebylo krmení krokodýlů, ale možnost podržet a pohladit si krokodýlí mláďátko z rukou jednoho ze zřízenců. Rázem bylo po únavě. Chudák malá, doufám, že ty drobečky alespoň denně střídají. Před odchodem jsme se ještě stavili podívat se v krámě s obrazy a děti dostaly od paní prodavačky bonbon.
U brány se nás snažil přesvědčit místní drožkař, že cesta koňskou drožkou do hotelu za 20 dinárů je rozhodně výhodnější, než cesta taxíkem za necelé tři dináry. Nesdíleli jsme jeho názor a teprve napotřetí se nám jej podařilo odradit. Cesta zpět proběhla v pohodě. Taxikář se snažil dostat nás přes bránu až k recepci, tak jako ten minulý, ale obsluha brány měla zřejmě podvečerní siestu. Teprve několik arabských slov ji přimělo k odsunutí brány alespoň na polovinu.
 |
| Malý bazén |
Po návratu do hotelu se to tam jen hemžilo lidmi oblečenými jinak, než hoteloví hosté. Všimli jsme si jich už při obědě. Mysleli jsme si naivně, že sobota je den, kdy si obsluha hotelu (číšníci, poslíčci, apod.) smí pozvat na návštěvu své místní příbuzné. Podle hovorů ostatních Čechů jsme pak pochopili, že jde o zájezd bohatých Tunisanů. Což o to, já vyjdu s kýmkoli, ale vidět je v jídelně, to byl opravdu zážitek. Každý si naloží osm talířů plných jídla, někteří se u nich i fotí a většinou sní tak tři a zbytek nechají na stole. A navíc, každá rodina má průměrně osm dětí, které pohodlně zaplní prostor u každého bazénu. jejich oblíbenou kratochvílí je pak skákání bomb do bazénu. Lehátka a slunečníky jsou většinou dost blízko bazénu. Můj soukromý arabsko-český slovníček neobsahuje hovorové fráze typu "Namočil si mi knihu, smrade!" nebo "Ať vám Allah za vaše děti pomočí všechny vaše velbloudy, Habibe!" a tak odcházím pryč. Doufám, že se v pondělí vrátí zpět na pevninu.
