Jednou na podzim roku 2000 dostali tři otcové nápad uspořádat po vzoru známého filmu S tebou mě baví svět akci s názvem Apalucha 2001. Podmínka "alespoň jedno dítě na jednoho tatíka" byla splněna a tak se začalo plánovat.

Místo konání bylo jasné - chalupa jednoho z otců využívaná i při akci MSST. Termín - týden před jarními prazdninami. Odjezd ve středu a návrat v neděli, pokud možno ve stejném stavu a počtu jako při odjezdu. Plán - různé zimní radovánky a soutěže pro děti.

Účast jednoho z otců byla skoro až do konání akce ohrožena nemocí dítěte a později i matky, což sice na odjezd otce nemá vliv, ale přece by tu chuděru nenechal doma ležet v horečkách samu. Nakonec oba - otec i dítko - přijeli až v pátek.

Expedice Apalucha 2001 se uskutečnila v překrásném a díkybohu i zasněženém prostředí pohoří ykíneseJ (čti odzadu :-). Bohužel se z objektivních důvodů nemohli zúčastnit dva naši přátelé Martin a Tomáš. Tom zatím nesplňuje jednu ze základních podmínek účasti, není totiž dosud otcem, ale pochlapil se a radostná událost zrození potomka je už víc než na spadnutí. Termín příchodu malého Toma je stanoven na 17.4.2000, takže o "Matesa" pro Apaluchu 2002 máme postaráno. Co se týká Martina, tak ten sice podmínku otcovství splnil, ale protože jeho Vendulce bylo v době konání letošní expedice cca 1,5 měsíce, byl pro tentokrát omluven a hlavně zaneprázdněn otcovskými povinnostmi, ale příští rok bude zcela jistě přítomen.

Spolumajitel chaty Petr se svým dítkem Kubíkem tam jeli už ve středu ráno, aby zatopili, vyhnali myši a vůbec připravili chalupu k obývání. Další člen - Libor - měl sice ve středu dovolenou, ale jeho starší dítko bylo ještě ve škole pro vysvědčení a druhé mladší trávilo dopoledne ve školce. Takže jsme odjezd naplánovali na jednu hodinu odpolední.

Cesta probíhala vcelku v pohodě až do Holčovic, kde nás překvapil sníh. Děti se asi docela nudily, protože zhruba co deset minut se ozval dotaz "Tati, už jsme v Ondřejovicích?". Cestu nám oživil jeden havarovaný Favorit, pár uvízlých kamionů. Nakonec jsme okolo půl páté dorazili na chalupu, což popsala večer Terezka vlastními slovy takto:

Po ubytování a večeři si děti ještě asi hodinku hrály a pak už zalehly společně do připraveného pokojíku. Cesta je zřejmě unavila, protože za chvíli už spaly jako dudci.

Zbylé nespící osoby se jaly popíjet pivo a diskutovat na téma nadcházejícího. Plánovaly se zimní radovánky a soutěže druhého dne.