roh.jpg (357 bytes)

Pátý den

Na poslední den bylo naplánováno jen bobování a sáňkování za chalupou. Venku bylo nějak šedivo, vypadalo to na sněžení, které později opravdu přišlo. Luboš dokončil iglú,

Eskymák

Sněhurka

ostatní tatíci soutěžili za vydatného povzbuzování dětí, kdo první srazí rampouch ze střechy sněhovou koulí. A jak už bylo řečeno výše "z prašanu sněhuláka nepostavíš", rozhodl se Libor vyrobit netradičního ležícího sněhuláka, kterého pak Lubo "dozdobil" decentním doutníkem.

Sněhulák

Před obědem děti dostaly medaile (za zpěvu Luboše).

Medaile

Po obědě pak ještě byly dětem předány účastnické listy

Diplomy

Účastnický list

, chvilku si pohrály, zatímco ostatní uklízeli, pak se ještě skupinově fotilo no a pak už nastal čas návratu do civilizace a k maminkám.

Dětem se vůbec nechtělo odjíždět domů a Dominik prohlašoval, že tam "chce žít navždy".

A tak, i když se nám ani v jeden den nepodařilo utahat děti více než sebe, odjížděli jsme poměrně dosti unavení, hlavně zadní partie Lubošových zad :-), ale přesto šťastní, že se tato akce dětem líbila. Nezvratným důkazem úpěchu pro nás zcela určitě jsou na jedné straně jejich rozesmáté tváře a upřímná radost ze všech soutěžních disciplín a na druhé straně smutek z toho, že Apalucha 2001 je již minulostí. A tak, i když víme, že expedice a její pravidla budou fungovat jen tak dlouho, jak dlouho je budou naše drahé polovičky dodržovat (ó děkujeme Vám za pochopení ;-), i tak se již nyní těšíme na Apaluchu 2002.

Cesta domů proběhla v pohodě, jen Libor našel na svém mobilu večer esemesku od Luboše: "Nevis, kterym smerem se vytahuje kliste?".
Chytit klíště v zimě?
"Může mít někdo za kamaráda takovýho ptáka? Může. Já" :-)